Národy mimo prostor citadely

Sběrači ( Collectors )

Sběrači pocházejí z oblasti za vysílačem Omega-4, odkud se ještě nikdy nevrátila žádná loď. V systému Terminus je možné setkat se s nimi jen velmi zřídka, o vesmíru, kontrolované Citadelou, ani nemluvě. Většina obyvatel galaktické civilizace je považuje za mýtus a ti, kdo se s nimi naneštěstí setkali tváří v tvář, měli bohužel příliš málo času na položení otázek. Jak jejich jméno napovídá, berou zajatce, většinou jen několik málo najednou, přičemž jde vždy jen o inteligentní bytosti s genetickými odchylkami. Ale nyní začali unášet obyvatele celých lidských kolonií a nikdo nemá jasnou představu, z jakého důvodu.

O společnosti Sběračů toho není příliš známo, jelikož po těch, kteří se s nimi nešťastnou náhodou setkali, se slehla zem. Sběrači cestují galaxií na obrovských lodích, ale jejich původ a místo, odkud pocházejí, zůstávají neznámé.

Sběrači jsou insektoidní forma života s plně vyvinutými křídly, s jejichž pomocí se pohybují v boji. Jejich pokožka je náchylná k poškození účinkem moderních druhů munice, jako jsou zápalné a kryogenní střely, a výbušnin. U Sběračů byl pozorován pravidelný stav, kdy se jich jakoby "zmocní" neznámá síla a jejich pokožka současně začne modře svítit. V té chvíli se stávají výrazně odolnějšími a jsou schopni z těla vypouštět vysoce účinné střely

 Vorcha

Domovem Vorchů je relativně malá, nehostinná a přelidněná planeta. Většina z jejích nerostných zdrojů byla vyčerpána jejími rychle se množícími a divokými obyvateli. I když populace Vorchů neustále roste, neustále mezi sebou svádějí zuřivé boje o základní potřeby. V důsledku toho je každý další narozený Vorcha silnější a divočejší, než v předchozích generacích. Nicméně díky vytrvalému nedostatku zdrojů zůstává vorchovská společnost značně primitivní.

Vorchové, jimž se podaří opustit nevlídnou domovinu, jsou nuceni skrývat se jako krysy na palubách lodí jiných ras, cestujících vesmírem, jež spíše nešťastnou náhodou zavítají na jejich planetu. Díky své adaptabilitě a houževnatosti jsou však Vorchové schopni uchytit se i těch nejtemnějších a nejšpinavějších koutech vesmíru, kam je osud zavane.

Vorchové jsou extrémně agresivní. Boj jej jejich základní formou komunikace, ať už jde o jednotlivce nebo jejich divoké houfy.

Před osaměním nebo asimilací mezi jinými druhy, dávají přednost životu ve společných prostorách, obývaných dohromady s příslušníky své rasy. Mají silný "hnízdící" efekt a rádi se zdržují na těsných a přecpaných místech. Jejich inklinace k životu v tlupě a upřednostňování "squattingu" v neobydlených servisních úrovních vesmírných stanic má za následek to, že mnohé jiné rasy považují Vorchy za lůzu - nebezpečnou lůzu, která vás zle pokouše, pokud se nebezpečně přiblížíte.

Pokud populace Vorchů v daném prostoru dosáhne "kritické hustoty", mladší jedinci odcházejí, aby založili nový klan na novém místě. I přesto, že se klany, úzkostlivě střežící svůj životní prostor, vzájemnému kontaktu zpravidla vyhýbají, svádějí mezi sebou nelítostné boje o zdroje a přístřeší.

Průměr pouhých 20 let, řadí Vorchy na poslední místo v délce života ze všech známých inteligentních ras.

Vyskytují se u nich jedinečné interní shluky nerozlišených buněk, jaké jsou známy u pozemských ploštěnek. Pokud utrpí Vorcha zranění nebo šok, tyto buňky se přesunou do postiženého místa a velice rychle (zhruba za týden) dospějí do specializované formy, která zmírní následky poškození.

Posekaný, pořezaný nebo popálený Vorcha se dále adaptuje zesílením pokožky. Jejich plíce, pokud žijí v těžce dýchatelné atmosféře, se dovedou přizpůsobit přítomným plynům. Vorchovi, vystavenému silné gravitaci, rovněž zesílí srdeční sval a muskulatura nohou.

Shluky nerozlišených buněk se u Vorchů samy rozmnožují, ale tento proces je pomalý. V průběhu krátkého života se tak dokáží přizpůsobit jedinému prostředí. Na základě toho, jaké buňky jsou nahrazeny, jsou schopni se v horizontu měsíců r

ychle uzdravit, stejně jako jim mohou dorůst končetiny, o něž přišli.

Jedinečná biologie Vorchů paradoxně zapříčinila zamrznutí jejich evoluce. Jejich DNA (respektive její ekvivalent) se nezměnila již milióny let. Jako vysoce přizpůsobiví jedinci se totiž dále vyvíjet nepotřebují.

Vědomi si jejich individuální schopnosti adaptovat se, podnikají kroganští žoldáci z Krvavé smečky časté nájezdy do vorchovských doupat, pochytané jedince shromáždí a doslova z nich vymlátí vojáky. Vorchové, kteří projdou tímto očistcem, jsou silnější, rychlejší, vynalézavější a odolnější, než ostatní příslušníci jejich rasy. Pokud má žoldnéřský oddíl ve svých řadách byť jen několik málo vorchů, disponuje značnou výhodou. S každým dalším Vorchou totiž obrovsky vzrůstá bojová zarputilost jejich skupiny.

Krogané 

Krogané se vyvinuli v nehostinném smrtícím prostředí. Ještě do vynalezení střelného prachu zůstalo nejčastější příčinou kroganské smrti „sežrání děsivým predátorem“. Poté už to bylo velice běžné „zastřelení“.

Když je později objevili salariané, byli krogané brutálním primitivním druhem bojujícím o přežití v nukleární zimě, kterou si sami přivodili. Salariané ovlivnili jejich kulturní vývoj a naučili je používat a vyrábět moderní technologie, aby mohli krogané sloužit jako vojáci ve válce proti rachni.

Po osvobození z krutých podmínek jejich domovské planety zažili rychle se množící krogané nevídanou populační explozi. Začali kolonizovat blízké světy, a to i přesto, že již byly obydlené. Kroganské povstání trvalo téměř sto let a skončilo teprve ve chvíli, kdy turiané vypustili genofág, biologickou zbraň vytvořenou salariany, která rozdrtila veškerý odpor kroganů.

Kvůli genofágu přežije přibližně 1 z 1000 narozených dětí, a dnes jsou tak krogané pozvolna vymírajícím, ale velice odolným, druhem. Není proto překvapující, že chovají zášť vůči všem ostatním národům, především pak turianům.

Kruté podmínky jejich mateřské planety vytvořily z kroganů druh houževnatý jak tělesně, tak i povahově. Krogané vždy projevovali sklony k sobectví, bezohlednosti a neomalenosti. Váží si síly a schopnosti postarat se sami o sebe, jsou zvyklí na proradnost a zradu. Slabí a ohleduplní jedinci totiž dlouho nepřežijí. Jejich kultura považuje „hrabání na vlastním písečku“ za úplnou samozřejmost.

Po potlačení kroganského povstání velmi utrpěl koncept kroganského vůdcovství. Zatímco dříve vládli nejmocnější náčelníci silou, která jim umožňovala podmanit si celé sluneční soustavy, dnes je vzácností, když má jeden vůdce třeba jen 1000 oddaných válečníků. Většina kroganů důvěřuje a slouží jedině sama sobě.Tento samotářský přístup pramení částečně i z hluboce zakořeněného fatalismu a pocitu marnosti, což jsou jen sociální důsledky genofágu, který dříve početný kroganský druh zdevastoval na pouhý zlomek někdejší populace. Krogané jsou rozezleni tím, jak jim celá galaxie jde po krku, a o šanci svého druhu na přežití nemají valné mínění. Přežívající krogané nevidí důvod, proč budovat lepší zítřky, když stejně žádné zítřky nebudou. Žijí filosofií „zabij, drancuj a buď sobecký, protože zítra všichni zemřeme“.

Batariané

Ke konci 60. let 22. století zahájila Aliance horlivou kolonizaci planet ve Skyllianském okraji, což se ani trochu nelíbilo batarianům, kteří tuto oblast desítky let rozvíjeli. V roce 2171 poslali batariané oficiální žádost Radě, aby Skyllianský okraj vyhlásila za „zónu batarianských zájmů“. Rada však odmítla a prohlásila neosídlené planety v této oblasti za volné k lidské kolonizaci.

Batariané na protest uzavřeli svou ambasádu na Citadele a přerušili diplomatické vztahy s Radou, v důsledku čehož se z nich stal odpadlický stát. Ve Skyllianském okraji rozpoutali válku o vlastnictví tím, že zásobovali zločinecké organizace množstvím peněž a zbraní a nabádali je k útokům na lidské kolonie.Boje vyvrcholily Skyllianskou bleskovou válkou v roce 2176, kdy piráti a otrokáři financovaní batariany napadli lidské hlavní město Elysium. V roce 2178 podnikla Aliance drtivý odvetný útok na měsíc Torfan, dlouho využívaný jako přípravná základna pro zločince podporované batariany. Poté se batariané stáhli do svých vlastních soustav a v současnosti jsou ve vesmíru řízeném Citadelou málokdy k vidění.

Kvariané (Quarian)

Kvariany vyhnali gethové téměř před třemi stoletími z jejich domovské soustavy a nyní žije většina kvarianů na palubě lodí v Migrační flotile, která sestává z 50 tisíc plavidel různé velikosti, od osobních raketoplánů po mobilní vesmírné stanice.

Flotila je domovem pro 17 milionů kvarianů a má pochopitelně jen omezené zdroje. Kvůli tomu musí každý kvarian podstoupit zkoušku dospělosti a vydat se na Pouť, což znamená, že opustí flotilu a vrátí se teprve tehdy, když najde něco užitečného, co může svému lidu přinést.Ostatní národy mají tendenci pohlížet na kvariany s nechutí proto, že vyrobili gethy, a kvůli negativnímu dopadu flotily na každou soustavu, do které přiletí. O kvarianech vzniklo mnoho mýtů a zkazek, někteří dokonce věří, že pod jejich oblekem a dýchací maskou se ve skutečnosti skrývají kybernetičtí tvorové - sestávající z organických a syntetických součástí.

Když kvariané, žijící v Migrační flotile, dosáhnou dospělosti, musí opustit svou rodnou loď a najít si novou posádku, která je přijme za stálé obyvatele. Aby prokázali, že jsou toho hodni, musí posádce přinést něco hodnotného. Tento dar se odevzdává kapitánovi jako důkaz toho, že mladý kvarian nebude pouhým příživníkem na skromných lodních zásobách.Tomuto procesu se říká „pouť“. Opomineme-li všechny rituály, pouť je zkrátka jen snaha zajistit genetickou diverzitu v prostředí malých, relativně izolovaných komunit, které dohromady tvoří Migrační flotilu. Kdyby mladí zůstávali na svých rodných lodích a plodili zde potomstvo, riziko příbuzenských svazků by strmě rostlo.

Během příprav na nadcházející Pouť se kvarianům do těla vpravují rozličné implantáty podporující imunitní systém. Jelikož kvariané vyrůstají ve sterilním, monitorovaném prostředí Migrační flotily, o žádné přirozené imunitě se u nich prakticky nedá mluvit.

 Gethové

Gethové jsou humanoidní rasa umělé inteligence propojené v síti. Před 300 lety je vyrobili kvariané jako nástroj pro práci a válku. Když gethové začali vykazovat známky vlastního rozvoje, kvariané se je pokusili zlikvidovat. Válku, která vypukla, však vyhráli gethové. Tento příklad vedl k právnímu, systematickému potlačování umělých inteligencí po celé galaxii.Gethové jsou vybaveni jedinečnou rozdělenou inteligencí. Jednotlivec má jen základní zvířecí instinkty, ale s rostoucím počtem a blízkostí dalších gethů roste i výsledná inteligence každého jednotlivce. Ve skupinách dokáží uvažovat, analyzovat situace a užívat taktiku stejně dobře jako jakákoli organická rasa.Gethský prostor se nachází u zadního konce Perseova ramene, za hranicí nikým nekontrolovaných soustav Terminus. Mezi jejich prostorem a soustavami Terminus leží Perseův závoj, temná mlhovina tvořená neprůhledným prachem a plynem.

Smrťáci (Reapers)